neděle 25. března 2018

Ille nahráli melancholické pohádky o rozchodu


Pět let po vydání úspěšného debutového alba Holka ve tvý skříni zveřejnila pražská formace Ille  v čele se zpěvačkou Olgou Königovou druhé studiové album Pohádky. Stejně jako u předešlé desky kapela umně balancuje na hraně mezi mainstreamem a alternativou s potenciálem oslovit jak posluchače Evropy 2 tak Rádia 1. Konec milostného vztahu jako ústřední téma Pohádek je svou všedností a univerzálnosti přístupné téměř každému a díky užití neotřelých přirovnání nepůsobí nekonečněkrát otřepaně či nudně.

Úvodní skladba Na druhé straně vystihuje hořkosladkou náladu celého alba. Přestože rozchod ze své podstaty nebývá zrovna nejveselejší životní zkušeností, Olga Königová o něm zpívá s inspirativní vyrovnaností a smířením. Její písně jsou melancholické, nikoli však depresivní, a navzdory vědomí nevyhnutelnosti konce zároveň poskytují množství východisek. Z křišťálově čistého hlasu zpěvačky čiší naděje, radost a odpuštění. Ačkoli ve videoklipech působí křehce až zranitelně, vyzařuje z ní zároveň nezdolná životní síla.



Hned při prvním poslechu mi v paměti uvízla píseň Dva kroky za tebou, kterou si už přes týden nedokáži přestat zpívat.  Až sníh ti do vlasů padne, dál mysli na mě, jsem stále s tebou, dva kroky za tebou, dva kroky za tebou, dva kroky za tebou, ououou, broukám si jako maniak a myslím přitom na všechny své minulé i stávající lásky. Baví mě, jak několik málo jednoduchých vhodně zvolených slov dokáže vystihnout komplexnost jinak jen těžko vyjádřitelných pocitů, v nichž mnozí textaři mívají tendenci bezvýchodně se utápět a zamotávat. Podobně dobře funguje přirovnání skomírající lásky k leklým rybám v předposlední skladbě Ryby. Dlouho jsem myslela ta naše láska, že je bůhví jaká. Pak jsem nad tím dumala a ptala se nebe, je opravdu tak velká? (...) Jestli tou dobou nebyla už leklá? Jsme břichem vzhůru, jak jenom leklý ryby plavou. 



Závěrečná píseň Kopec naštěstí Pohádkám poskytuje optimističtější východisko. Každej z nás má vlastní kopec. Až ho najdeš, svý starý kosti odhodíš, nadechneš se, rozhlídneš se a odletíš, zpívá Olga a člověk má chuť se usmívat, tančit, rozpřáhnout ruce a odletět ven do věčného jara. Pohádky bych proto doporučila všem, kteří se právě probouzejí po dlouhém zimním spánku a stále nepřestávají věřit ve šťastné konce, i když se přitom nedokáží přestat tvářit lehce melancholicky.

Ille nahráli melancholické pohádky o rozchodu

Pět let po vydání úspěšného debutového alba Holka ve tvý skříni zveřejnila pražská formace Ille   v čele se zpěvačkou Olgou Königo...