neděle 5. listopadu 2017

Taková smutná neděle se Zvířetem jménem Podzim


Polykám slunce / a vyfukuju páru / a přes den se ti skrývám po lesích / a tam tě pozoruju z listí / a čekám, až přijdeš blíž zpívá mi do uší Zvíře jménem Podzim zatímco se procházím večerní mlhou padající na osloský přístav a s husí kůží pozoruji bělavou hladinu oceánu splývající s téměř hmatatelně přítomným nebem. Schoulené postavy kolemjdoucích, ozářené stříbřitými paprsky lamp, mě jako ve snu míjejí až po brady zachumlané v huňatých ovčích šálách. Ve vzduchu se vznáší omamná vůně spadaného listí a slaného moře. Nutí to k poklidnému rozjímání, pití horkého čaje a hodinám stráveným pod peřinou. Člověku je z toho mnohdy až úzko. A jindy příjemně smutno. Vidíš to druhým na očích. Cítíš, jak se s tím snaží každý po svém poprat. Zvíře jménem Podzim na svém eponymním debutovém albu vzdává podzimu hrajícímu barvami i temnotou hold s obdivuhodnou lehkostí. Nemělo by proto chybět v hudebním přehrávači žádnému fanouškovi tohoto překrásného a komplikovaného ročního období. 



Frontmana Zvířete Jakuba Königa mnozí z vás znají z českolipské kapely Obří broskev (1994 - 2010) nebo jako tajuplného postapokalyptického kuchaře Kittchena (2011 - dodnes). V české hudební scéně vyniká nevšedními texty nepodbízejícími se hlavnímu proudu, které se pohybují na hranici poezie a dokáží v několika málo vhodně zvolených slovech proniknout až na dřeň. Prostřednictvím Jakubových písní vstoupíte do snového světa plného hravosti, nadsázky, nezvyklých slovních spojení, ale také strachu, úzkosti a tmy. Kdyby Petr Fiala z kapely Mňága a Žďorp zpíval ještě o kapku melancholičtěji, byl by od přednesu Jakuba Königa k nerozeznání. Zatímco tyto konstanty se při žádném z jeho projektů nemění, odlišuje každý z nich pečlivě promyšlený a originální koncept, z nějž vycházejí. V případě Kittchena příběh maloměstského kuchaře z budoucnosti přeživšího jadernou válku. V případě Zvířete jménem Podzim oslava krásy i nebezpečí zpěvákova oblíbeného ročního období. 

 

Zvíře však není ani zdaleka projektem samotného Jakuba. Tvůrčí vizi mu od loňského podzimu ve studiu pomáhaly naplnit další výrazné osobnosti české hudební scény, zejména Marie Kieslowski, Aid Kid, Tomáš Neuwerth, Tomáš Havlen, Ondřej Mataj a Veru Linhartová. Vrcholem tohoto magického spojení jsou dle mého názoru skladby Neděle a Černou. V první z nich se zpěvák marně snaží vypořádat s rozchodem a úspěšně se přitom vyhýbá otřepaným klišé, která jsou s tímto obvyklým tématem v hudbě neodmyslitelně spjata. Některý věci prostě za boha nevysvětlíš / a můžeš to zkoušet / můžeš se připravovat / ale když dojde na lámání chleba / tak se ti slova v puse jen drolí / Jak ti citlivě a s láskou říct / že už tě nemám rád?  zpívá a mně se ježí vlasy hrůzou. V Černé Jakub otevřeně mluví o temnotě více či méně přítomné v každém člověku, kterou nás dnešní doba sice nutí potlačovat a pokud možno popírat, ale na podzim jí stejně nikdo neunikneme. Co to v sobě mám / co to v sobě mám / co mě to táhne dolů a svírá / co mi to podráží nohy a podkopává život / asi jsem to jenom já / jsem to jenom já jsou verše, které mi zarývají drápy až do morku kostí.



Některé skladby čerpají z tradice českých lidových písní, i když jsou zahaleny do temného hávu postmoderny. Příkladem může být píseň Kolíne vyprávějící o zavražděné dívce pohozené u kolejí nebo křehká ukolébavka Maruško, v jejímž pozadí se však ukrývá cosi zlověstného. Na albu najdete také kratší instrumentální skladby Volání, Ampliony a Skrýš atmosférou připomínající tvorbu islandských Sigur Rós, které by mě samy o sobě příliš nezaujaly, avšak v kontextu celé desky hrají nezastupitelnou roli při propojování ostatních písní do většího kompaktnějšího celku. Právě tuto mnohotvárnost a rozmanitost jak v množství hudebníků, tak v žánrech jednotlivých písní, považuji za největší přednost Zvířete, neboť se mohlo klidně stát, že se tak velkolepě pojatý projekt v celé své nestejnosti a komplexnosti rozpadne a utopí. Naštěstí tomu tak není. Jistě velmi pomohlo chytře zvolené jednotící téma, stejně jako dlouholeté zkušenosti všech výše zmíněných tvůrců. Zvíře jménem Podzim v sobě spojuje to nejlepší z pohádkově zasněné Obří broskve i temného kuchaře Kittchena a díky zapojení dalších hudebníků přináší ještě něco svěžího, dříve neznámého.  

Nový význam deska nejspíš dostane po přečtení Jakubovy stejnojmenné knížky, která vychází 21. listopadu a v širším smyslu je neodmyslitelnou součástí jeho podzimního projektu. Nevím jak vy, ale já už se moc těším, až si uvařím čaj, zalezu do postele a za zvuku dešťových kapek ťukajících na okenní tabulky si příběh podzimu přečtu. Zatím se však spokojím i s dlouhými  procházkami mlhou a Zvířetem volajícím ze sluchátek mého starého mp3 přehrávače.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ille nahráli melancholické pohádky o rozchodu

Pět let po vydání úspěšného debutového alba Holka ve tvý skříni zveřejnila pražská formace Ille   v čele se zpěvačkou Olgou Königo...